Září 2008

26 - 09 - víkend v rozpuku

26. září 2008 v 20:26 | Cocco |  journal of my life
Pokud všechno dopadne tak, jak má, budu se zítra touhle dobou příjemně bavit se svou třídou a oslavovat kamarádovy významné osmnácté narozeniny ^^. To vše na sídle jeho prarodičů. A když říkám sídlo, také to tak myslím. Patří jim tam totiž jeden obrovskej barák plus megapozemek ^^. Navrch oblíbené pití peachvodka s colou, šíííša a ták, mmmmm :) Co se dneska dělo? Něják nic, pátek ve škole je vždycky jen zoufalé čekání na konec vyučování, kdy konečně nastává vymodlený, všemi vytoužený víkend :D Přemýšlím, co duchaplného bych vám ještě mohla sdělit, leč nic mě už nenapadá. (He, dneska jsem byla nějaká spisovná, není-liž pravda? :D)

25 - 09 - slabost nejen podzimní

25. září 2008 v 15:38 | Cocco |  journal of my life
Lucy in the Sky with Diamonds je dobrá píseň. A stejně si myslim, že ty tři počáteční písmenka podstatných jmen v názvu skladby nejsou náhodou... Jó, drogy byly, jsou a budou. Teď teda víte, co mi tu hraje a můžem pokračovat. Včera jsem byla po necelých třech dnech propuštěna. Pořád mám trochu slabší levou ruku, díky tomu, že jsem v ní po celou dobu pobytu v nemocnici měla napíchlou kanylu a celkem mi z ní odebrali 10 (!) zkumavek krve. No, stejně nezjistili proč se mi stalo to, kvůli čemu jsem tam byla (není to nic tak vážnýho, jenom je to vzhledem k okolnostem trochu zvláštní). Mám celkem dobrou náladu. Ani nevím proč, počasím to rozhodně nebude, na poli milostného života taky žádné převratné novinky... A když je takovýhle počasí, tak mam větší chuť na cigaretu než obvykle. O víkendu se bude slavit, tak snad už to konečně vyjde a nic se nepokazí. A možná se i něco vyřeší, byla bych ráda.

chtělas poznat svět, teď radši vrátila bys to zpět

21. září 2008 v 23:52 | Cocco |  bittersweet
Něco si přejete, a když se to najednou vyplní...jste z toho zmatení a nevíte co s tím. Tedy aspoň já jo. Pro připomenutí, jde o kluka z posledního odstavce. Stalo se to, co kámoška prorokovala. Píše mi a chce se mnou někam jít, má pořád nějaký narážky, kupuje mi pití a ták. špatný je, že mě se prostě líbí. Protože ta přítelkyně, to je průser. Já jí znám a mam jí ráda, a prostě nemůžu jí nic takovýho udělat. Nemůžu s nim nikam jít, ač bych chtěla. Tyjo...to by mě dřív fakt absolutně nenapadlo. Úroveň mých vyjadřovacích schopností není momentálně taková, jak bych si představovala, protože nějak nevím, co k tomu říct. Achjou. Mimo to mě dostihla minulost. Kluk, po kterym jsem bláznila před dvěma lety, mě též někam zve. A kamarád mi řekl, že se na mě zeptá tamtoho, kterj mě sice nikam nezve, paradoxně mě asi zajímá nejvíc. Záměrně jsem užila slovo ASI, protože jsem vážně trochu popletená. A od zítra tu nejméně dva dny nebudu. Tím myslím doma. Držte mi palce, prosím. Nemám to tam ráda (ostatně, kdo jo???). Dlouhé chodby, bílé pláště...No, snad budu už ve středu doma.

15 - 09 - ....a pak je to vztah

15. září 2008 v 19:46 | Cocco |  journal of my life
Mám dilema. Nebo trilema. (?) Vlastně i kvadrilema (??). Jasně, jde o příslušníky méněcenného pohlaví. :D Víte, kolem mě se teď motá spousta kluků. S tím z Itálie jsem měla jít ve čvrtek, ale pro změnu to nedopadlo, takže na něj už kašlu ^^. V ten den mi taky napsal někdo, čímž mi úplně vyrazil dech. Vymyslela jsem si páteční večerní program, abych s ním nemusela ven ( i když kdyby nebyl zadanej, šla bych hned). Nakonec se předpověď pátečního večera vyplnila a já šla s kluky ven. Tak se stalo, že jsem opět skončila s tím, o kterém zde padlo už mnoho slov ^^ Dneska ve škole to samozřejmě věděla půlka třídy (v dosti přikrášlené verzi), jelikož si kámo pustil hubu na špacír. A dnes mi taky napsal jeden chlapec, po kterém jsem bláznila skoro celej prvák...a vlastně jsem na něj doteď tak úplně nezapomněla. Prostě mam dokonale zamotanou hlavu. Nevím co chci, nevím koho chci, nevím s kým by to vyšlo, a tak dál...

08 - 09 - svět se točí (točí, točí)

8. září 2008 v 21:32 | Cocco |  journal of my life
A mam chuť tu něco napsat, i když si nejsem tak úplně jistá, jestli je o čem psát. Prostě jen chci ^^ Dneska jsem mohla jít ven s tím klukem, jak jsem se s ním seznámila v Itálii. Ale nešli jsme, protože jsem nechtěla. Ono se to má totiž tak: Měli jsme jít ve čtvrtek, ale nebyli jsme domluvený napevno, tak jsem mu psala (dvakrát!), jestli to teda platí a on se neozval. A včera mi psal na icq, jestli můžu jít dneska ven. Když jsem po něm chtěla vysvětlení, proč nedal vůbec vědět, dozvěděla jsem se, že údajně nemá kredit. To je sice hezký, ale co třeba ajsíkjů? To už jsem se ho ovšem radši neptala. Napsala jsem mu, že možná a že se ozvu dneska dopoledne, ačkoli jsem měla sto chutí to neudělat. ale nejsem taková mrcha, tak jsem mu napsala, že nemůžu, že to necháme třeba na čtvrtek. Přece nebudu skákat, jak si on pískne. Kámoška říkala, že je možný, že příště se už nebude chtít jemu. Ale jestli ne, tak mi za to přece nestojí, že? :o) Samozřejmě doufám, že se mu bude chtít, ale svět by se kvůli němu nezhroutil. A taky mě docela odrazujou ty jeho věčný hrubky. No uvidíme, každopádně alespoň jednu schůzku bych brala.
POVINNĚ poslechnout! Nemůžu to přestat poslouchat ^^

07 - 09 - to jsme si zas užili života

7. září 2008 v 22:32 | Cocco |  journal of my life
Chtěla jsem napsat už dříve, ale dostala jsem nesmyslnej zákaz na net no jo, rodiče. První týden školy úspěšně za námi a s ním i přivítání se spolužáky, zjišťování jaké měl kdo z nich prázdniny, poučení o žloutence z úst naší třídní, neúspěšný pokus přehodit si semináře, tudíž mi zůstává níže uvedený rozvrh :o/. Mimochodem, už mám doma ten nový mobil a mam z něj fakt radost :o). A jsem tak šikovná, že za těch pár dní už jsem ho stihla dvakrát hodit na zem. Naštěstí vyvázl bez fyzických i psychických následků. Dneska jsem vstávala asi tak před hodinou (čas zveřejnění je správný). No, vlastně jsem vstávala už v osm ráno, ale to se nepočítá, protože to jsem spala 2 hodiny :D Včera (vlastně dneska) jsme totiž byli pařit v jednom klubu (jak mě tam jednou nechtěli pustit, protože mi tehdy ještě nebylo 17). A víte co? Mam pocit, že fakt žiju. Mam skvělý kamrády ve škole, s kterejma často něco podnikáme, teď to vypadá, že budem chodit častějc i s lidma z kroužku, protože včera/dneska to bylo bezvadný. I tréninky mě bavěj, i když nevim jestli to není jen optimistická víra na začátku školního roku, ale snad ne..i s těma lidma si teď víc povídám a rozumim. A v neposlední řadě musim přiznat, že mi dělá radost, když poslední dobou celkem často slýchám, že jsem se líbila tomu a tomu klukovi a ták. Jsem však takovej smolař jenom já, že nechci toho, který chce mě, ale koho bych chtěla já, zas nejeví zájem o mě? Ale stále jsem plná optimismu :o)

01 - 09 - je to za (před) náma

1. září 2008 v 18:10 | Cocco |  journal of my life
Aloha!
Prázdniny jsou v čoudu a nám nezbývá nic než nostalgicky s posmutnělým výrazem vzpomínat, stále dokola prohlížet už stokrát prohlédnuté fotky, či sdělovat své prázdninové zážitky těm, které jsme přes léto nepotkali. A že to ale byly prázdniny. S klidným srdcem můžu říct a říkám, že to byly nejlepčejší prázdniny za těch čerstvejch 17 let, co se rozkoukávám na tomhle světě. RockForPeople, soustřeďko, Itálie, nuda v Praze + brigáda, víkend na Slapech, soustředění, kempování pod stanama. Tohle byly stručně řečeno moje prázdniny a ochotně bych si je zopakovala. Nemůžu říct, která akce byla nejlepší, protože výborný bylo prostě všecko (až na tu nudu v Praze). Jsem o spoustu zážitků bohatší, a to v různých směrěch O:-)
Včéra jsme měli rodinnou oslavu, které za normálních okolností upřímně nenávidim, ale tentokrát jsem to přetrpěla a to docela ráda, jelikož se příbuzenstvo sjelo kvůli mně a mým sedmnáctinám. Zas jsem si vyslechla historky typu To-nám-když-bylo-sedumnáct, ostatně jako každý rok, jen ta číslovka je vždy o kousek větší :o) K narozkám jsem si objednala ten telefon, teď už jen čekám na mail, že je objdenávka připravená k odběru a pojedu si pro něj. Plus kvanta a kvanta čokolády v různejch podobách plus ještě nějáký peníze, který plánuju utratit za kalhoty. Nebo za kalby :D
A dneska ten první školní den. Zatím v klídku, akorát že nám s kámoškou zasedli kluci lavici, takže teď sedíme ve druhý :-/. A rozvrh? Děs a běs a hrůza a fuj. dvakrát tejdne do PŮL PÁTÝ, jednou do tří a zbytek do půl druhý. Sice jako mam dvakrát od desíti až, ale mnohem radši bych brala od osmi a do těch půl druhý.
moje botky